V 9. století je zmiňována jako Fuldaha, později Wultha. Kosmas ji poslovanštil na Wlitaua. Od dob Josefa Dobrovského je název vysvětlován odvozením z germánských slov wilth, jež znamená dravý či divoký, (německy = wild) a slova ahwa, neboli voda resp. proud či řeka.

Vltava je 430 km dlouhá, plocha jejího povodí činí na českém území 26 863 km², na území Rakouska 921 km² (především povodím Lužnice a Malše) a na území Německa 306 km² (především povodím Berounky a Studené Vltavy).

Vltava má dvě pramenné větve, přičemž za hlavní z nich je považována tzv. Teplá Vltava, jež pramení na Šumavě, na východním úbočí Černé Hory, v nadmořské výšce 1 172 m n. m.. Prvních několik kilometrů se říčka nazývá Černý potok, pod obcí Borová Lada u ústí Vydřího potoku pak přebírá název Teplá Vltava.

Druhou pramennou větví je tzv. Studená Vltava, pramenící v Bavorsku pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau a překračující české hranice u obce Haidmühle. Od soutoku Teplé a Studené Vltavy poblíž obce Chlum v Mrtvém luhu se řeka nazývá již jen Vltavou. Řeka tu má jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh.

U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II. Pouze výjimečně se průtok zvyšuje - buďto za přebytku vody v nádrži, nebo u příležitosti vodáckých závodů, neboť úsek Čertových proudů je považován za jednu z nejtěžších vodáckých a slalomových tras na světě. Takové akce ovšem vyžadují průtok 20-30 metrů krychlových vody za sekundu.

Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek situovaných obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova.

Tok Vltavy velkými meandry směřuje odtud dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské oppidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh se zříceninou hradu Dívčí kámen. Pak již pokračuje rovinatou Českobudějovickou pánví k Českým Budějovicím. Zde přibírá vody řeky Malše. Za městem pokračuje tok Vltavy kolem obce Hluboká nad Vltavou a směřuje k Hněvkovické přehradě, která zajišťuje vodu pro Jadernou elektrárnu Temelín. Odtud až za Prahu vytváří řeka hluboké a úzké údolí, které se rozšiřuje jen na několika místech. Protéká Týnem nad Vltavou a za ním přibírá vody řeky Lužnice.

Až k Týnu nad Vltavou však již zasahuje hladina dalšího stupně Vltavské kaskády, Orlické přehrady, pojmenované podle známého zámku Orlík. Jezero pohltilo i soutok Vltavy s Otavou u hradu Zvíkova. Za hrází Orlické přehrady pokračuje tok Vltavy dále k severu. V úseku před Prahou zadržují vody Vltavy ještě další čtyři přehrady Vltavské kaskády - Kamýcká, Slapská, Štěchovická a Vranská.

U Davle leží v řece Ostrov sv. Kiliána, na němž do roku 1419 stával Ostrovský klášter. V těchto místech se zprava vlévá řeka Sázava, o něco dále na okraji Prahy za Zbraslaví zleva řeka Berounka.

Po průtoku hlavním městem se Vltava teprve v Kralupech nad Vltavou vymaňuje z úzkého údolí do roviny a u Mělníka ve výšce 156 m n. m. se vlévá do Labe. To protéká Německem a ústí do Severního moře. Ačkoli je v místě soutoku Vltava mohutnější a její tok je proti Labi i delší, nese řeka dále jméno Labe. Toto zvláštní a nelogické zeměpisné pojmenování mají prý na svědomí Keltové, kteří již ve starověku obývali okolí soutoku a za hlavní tok považovali právě Labe.

Zdroj: Wikipedie